BRAVO - Nebohý kapřík

Blaženka, 13

NEBOHÝ KAPŘÍK

Večer před Štědrým dnem u nás vrcholily vánoční přípravy. Táta rval stromeček do stojánku, máma pekla cukroví, babička míchala salát a bráška si zalezl do pokoje a balil dárky, takže tam nikdo nesměl. Já jsem se nudila a jen tak jsem se potloukala po bytě. Když jsem šla do koupelny, abych se už posté ten den v zrcadle přesvědčila, jak jsem krásná a inteligentní, něco mi káplo na hlavu. Zvedla jsem oči ke stropu a uviděla ohromný mokrý flek na stropě a louži na našem koberci pod ním, kterou jsem předtím nezaregistrovala. Nechtěla jsem naše zbytečně plašit, řekla jsem si, že sprdnout souseda, který zase zapomněl dát odpadovou hadici od pračky do vany, zvládnu i sama. Vytratila jsem se z bytu, vyběhla o patro výš a zazvonila. Náš soused je takový starší morous, co žije sám. Když mě uviděl, došlo mu, co se asi děje, ale říkal, že tentokrát opravdu nepere, že se to o svátcích nemá, protože pověšené prádlo nosí smůlu nebo co. Jenomže já se nenechala odbýt. Vnutila jsem se mu do bytu a namířila si to k jeho koupelně. Jasně, pěkně to už v celé předsíni čvachtalo. Vešla jsem dovnitř a připadala si jako na bazénu! Do vany tekl slabý proud vody a vana už přetékala. Koukla jsem do vany a málem mě odvezli! Na dně totiž ležel... mrtvý kapřík! Soused doběhl za mnou a začal láteřit. Prý si včera koupil kapra ke štědrovečerní večeři, že ho dnes večer klepne... a prý mu poradili, aby se kapříkovi dobře vedlo, má nechat přitékat do vany stále čerstvou vodu a špunt utěsnit tak, aby část vody pořád odtékala. Jenomže milý kapřík už měl zřejmě na kahánku a chcípl. Proud odtékané vody ho stáhl k odtoku a on ho svým bezvládným tělíčkem úplně ucpal! Chudák kapr! A chudák my, co jsme byli na Vánoce vytopení! Nedalo se nic dělat, kapr putoval do smetí a milý soused měl ke štědrovečerní večeři u nás vepřový řízek se salátem...

Monča, 14

ICH LIEBE DICH, BILL!

V roce 2007, když Tokio Hotel byli v Praze, tak jsem na jejich koncert šla s nej kámoškou. Byly jsme tam dřív, abysme je viděly, a najednou přijelo auto a postupně vystupovali všichni Tokijáci a já byla v sedmým nebi, když jsem je viděla. :) Po úžasným koncertě byla autogramiáda a já jsem byla mezi posledními fans TH... Dali mi podpis a pak jsem se s nimi šla vyfotit. Než přišli, tak jsem kámošce pořád dokola říkala „Ich liebe dich, Bill“, abych nezapomněla, co mu chci říct, a opakovala jsem to snad 20x. No a potom se otočím – a Bill Kaulitz za mnou!!! Já se usmála a řekla to znovu: „Ich liebe dich, Bill Kaulitz“. On se taky smál, pak jsem se s ním šla vyfotit a na fotce mě docela pěkně objal. Byl to ten nejvtipnější a nejhezčí okamžik!!! Už se nemůžu dočkat jejich koncertu u nás příští rok!!!

Zuzka, 11

STRACH MÁ VELKÉ OČI

Nedávno jsem byla sama doma a rodiče se měli vrátit až pozdě večer. Už se začínalo stmívat a já se příšerně bála. Najednou začal někdo klepat na dveře. Myslela jsem, že to jsou rodiče, ale ti přece měli klíče! Ten „někdo“ klepal na dveře stále hlasitěji. Potom to utichlo a ozval se hrozný výkřik. Tolik jsem se bála, že jsem to nechala být a šla jsem spát. Ráno jsem se probudila a před naším domem stála záchranka! Prý odváželi starou paní odvedle, protože měla vážné zranění. Zeptala jsem se jí, co se stalo. Ona říkala, že se jí udělalo hodně špatně, potřebovala pomoct a zavolat sanitku, a tak pořád klepala na naše dveře, jenomže nikdo neotvíral. A pak zkolabovala... Kdybych nebyla poseroutka, tak by to takhle špatně nedopadlo...!

Co se stalo tobě? Nenechávej si to pro sebe a napiš nám!