Soutěž
Sdílej:
Upíří deníky - Zajetí mohou být tvoje!
Sedmá kniha série Upíří deníky je tu a ty ji můžeš vyhrát...
Stefan byl zajat a uvězněn démonickými duchy, kteří ve Fell's Church rozpoutali pravé peklo. Elena se vydává do Temné dimenze na pouť plnou nebezpečí, aby ho zachránila. Doprovází ji Stefanův bratr Damon, který touží po Eleně celým tělem i duší. Jediný Damon totiž zná cestu do místa, kde je Stefan držen v zajetí. Elena se nezastaví před žádnou překážkou, aby Stefana osvobodila. Ovšem s každým dalším dnem na nebezpečné cestě roste napětí utajované touhy mezi Elenou a Damonem...Ukázka z 1. kapitoly
"Milý deníčku," zašeptala Elena, "je to tak frustrující. Nechala jsem tě v kufru jaguára jsou dvě hodiny ráno." Bodla prstem do podolku své noční košile, jako by držela v ruce pero a právě udělala tečku. Pak zašeptala ještě tišeji a opřela čelo o okno: "A já se bojím jít ven - do tmy - a přinést si tě. Bojím se!" Znovu bodla prstem a pak, zatímco ucítila, jak jí slzy stékají po tváři, váhavě stiskla na mobilu tlačítko nahrávání. Bylo to hloupé plýtvání baterií, ale nemohla si pomoct. Potřebuje to."Tak jsem tady," řekla tiš, "sedím na zadním sedadle auta. Tohle musí být pro dnešek můj deníkový zápis. Mimochodem, pro tuhle cestu jsme si dali pravidlo - já spím na zadních sedadlech jaguára a Matt a Damon pod širákem. Zrovna teď je venku taková tma, že Matta nikde nevidím... Ale pomalu z toho blázním - pláču a cítím se ztracená - a tolik se mi stýská po Stefanovi...
Upíří deníky - Zajetí vyhrává: Kicc, evicka.se a anulinnka99
-
111simulik111, 14
2011-11-08 22:20:30
Je půl páté ráno a já nemůžu najít slov. Můj nejlepší kamarád je ... to slovo mám na jazyku ale je velmi težké to vyslovit Byl tu pro mne od malička a vždy mě podporoval. Cítím že ho musím podpořit ale ztěžka se mu dokážu podívat do obličeje. Mám ho ráda ale nedokážu se smířit s tím co je. Mohl mi to alespoň říct. Tady nejde o tu dívku kterou se chystal .... vypít. Tady de o to že už to není můj nejlepší přítel. Teď je vrah, teď je ...Upír. Celá zesmutnělá se zvednu z postele a jdu k oknu. Bydlí hned naproti takže mu vydím do pokoje. Vždy jsme se tak na sebe dívaly a psaly si papírky. ON JE U OKNA! Pane bože co mám dělat? Rychle jsem zatáhla závěsy a spěchala do postele. Jediná otázka kterou jsem si kladla byla jestli mě nezabije. Na to že to byl vždy můj nejlepší přítel jsem zapomněla. Teď už to nebyl ten starej Alex... teď to byl upír.
-
dominika12, 12
2011-11-08 15:54:01
Bylo pozdě večer....Já jsem se vydala do takového strašidelného domu u nás ve městě.Nikdo v něm nebydlí.Je to takový zničený,starý a zaprášený dům. Když jsem stála před tím domem měla jsem strach, ale to mi v ničem nezabránilo. Otevřela jsem dveře které hrozně skřípaly. Byla tma. Nic jsem neviděla tak jsem popadla z venkova louč a uviděla jsem velikánskou tmavou chodbu,šla jsem okolo velkých dveřích a najednou mě někdo chytí.Měla jsem obrovský strach. A pak jsem uviděla, že je to UPÍR. Zaječela jsem a upír mě najednou pustil a zmizel...........KONEC :)
-
ChristineSixx, 18
2011-11-08 13:10:59
Bylo brzy ráno a já vstávala se zvoněním budíku, který začal "řvát" v 5 ráno. Okolo 5:50 vyrážím na autobus. Jelikož už je podzim, odcházím za tmy. Už odmalička jusem takový strašpytel, že ze tmy mám strach. A od nás je to na zastávku 1kilometr a jsou zde dva opravdu temné úseky bez lamp. Tak si vesele kráčím,ale najednou sem slyšela divné zvuky. Listí začalo šustit, větve se hýbaly, řekla sem si že je to vítr. Jelikož docela věřim na upíry a jiné nadpřirozené síly a ještě se k tomu přidal můj strach, nenapadlo mě nic jiného, než že to bude upír . Sice jsem velká ale přesto mě to opravdu napadlo. Slyšela sem kroky, co se pomalu ale jistě za mnou blížily, zdřevěněla sem, nemohla sem utíkat, nemohla sem nic. Jen sem cítila jak se mě někdo dotkl, dal mi ruku na ústa a už sem jen cítila jak mi z krku teče dolů má krev. No a za chvíly mi zazvonil budík a já se z toho děsivého snu probudila.
-
Noelia, 18
2011-11-07 16:52:35
Byl podvečer a já ležela jen pod dekou a vnímala letní noc.Dveře od balkónu jsem měla dokořán a nechala jsem prostupovat vánek do pokoje.Pak to vše začalo.Nejdříve lampy na ulici zhasly, ale to nebylo nic divného, jednou za čas se to stávalo.Divnější bylo náhlá zima a pocit, že mě někdo pozoruje.Snažila jsem se usnout, ale pocit, že mě někdo pozoruje mi to nedovolil.Když jsem usoudila, že je tu fakt zima, šla jsem zavřít balkónové dveře, když mi v tu chvíli přejel mráz po zádech.Když jsem se otočila, stál tam on.Měl krásné husté vlasy a úplně černé oči.Zeptala jsem se kdo je.V ten moment mi zašeptal do ucha : Pro začátek bude stačit Edward.Pak sem ucítila bolest na krku a si nic nepamatuju. Když jsem se ráno probrala, měla jsem divný pocit, ale byla sem šťastná, že jsem se z toho snu probrala.Moc dlouho mi to nevydrželo, pouze do té doby, než jsem v zrcadle na krku objevila dvě malé dírky.
-
Sirona, 17
2011-11-06 18:02:44
Jednoho dne jsem měla takový divný pocit. Když se už ztmívalo šla jsem do koupelny, a že se vykoupu. Když jsem si lehla do vany, tak jsem usla. Přitom jsem slyšela divné zvuky (takové jakoby škrábání po zdi). Rychle jsem se vzbudila a nehorázně se mi zrychlil tep. Vylezla jsem z vany a stoupla si k umyvadlu a nad ním máme zrcadlo. Začala jsem si čistit zuby a to dělám pod zrcadlem. Narovnala jsem se a znovu slyším hlas ale né lidský, otočila jsem se a tam nikdo nestál, měla jsem strach. Po dlouhé době jsem zjistila od mé mámi, že v našem panelákovém bytě umřela stará paní a nebyla sama měla kočku. Tak jsem si vysvětlila to mluvení(ta paní) a to škrábání (ta kočka). Teď se mi to nestalo ale mám strach.
-
pipipuncocha, 12
2011-11-06 12:22:49
jednou sem se koukala pozdě večer na stmívání.Potom so jsem se dokoukala sem se rozhodla že se půjdu projít.Hned vedle naší chalupy je les,a tak jsem se rozhodla že půjdu tam.Všechno bylo ok,když najednou sem uslyšela divné zvuky.Myslela jsem si že je to jen zajíc,a tak jsem šla dál.Po chvíli se ty divné zvuky ozvali znova a já se opravdu bála.Ohlédla jsem se ale nikdo tam nebyl.Radši jsem si řekla že půjdu domů.šla jsem a nevšimla jsem si že přede mnou leží suchá větev.Zakopla jsem o ni a upadla na hlavu.Z hlavy mi valila krev a v tu ránu se předemnou objevil Edward ze stmívání.Hrozně jsem se lekla a začala pištět.byla jsem v takovém šoku že jsem se nedokázala ani pohnout.postava ze stmívání se stále přibližovala a natahovala po mě ruce.naštěstí se ze tmy vinořila policie a postava zmizela.když mě uviděli přiběhli ke mě a ihned zavolali záchranku.od té doby se pozdě večer na nic takového nedívám a do lesa sama nechodím.